Rány u koní

Doc. MVDr. Jana Mezerová, Ph.D.

Posouzení rány a faktory ovlivňující její hojení

Různé typy otevřených ran patří mezi velmi časté příčiny veterinární intervence u koní v podmínkách běžné terénní praxe. Řešení komplikovaných poranění je však v poslední době věnována velká pozornost i na specializovaných pracovištích a bez nadsázky lze říci, že současná veterinární medicína dokáže zachránit pacienty, u kterých by hrozila jejich ztráta či vážné trvalé následky. I když zhodnocení závažnosti rány a volba způsobu ošetření spočívá obvykle v rukou veterinárního lékaře, jsou majitel, jezdec či trenér prvními lidmi, kteří zraněnému zvířeti poskytují pomoc a rozhodují o návštěvě zvěrolékaře. Často si ovšem neuvědomují, že na nich také z velké části závisí úspěšný výsledek léčby.

Hojení rány je fyziologickým pochodem, který začíná v organismu bezprostředně po poranění. Účelem léčby je tento proces podporovat a doplňovat. Nevhodným zásahem ať už ze strany majitele nebo zvěrolékaře se přirozeně probíhající hojení naopak zpomaluje až zastavuje. Biologická podstata hojení je v současnosti intenzivně studována a získané poznatky přináší do praxe někdy překvapující změny.

Volba optimálního způsobu ošetření, doba i konečný efekt léčby závisí na mnoha faktorech ovlivňujících hojení a na výsledku posouzení parametrů, pomocí nichž lze posoudit závažnost poranění. Rozhodujícími jsou lokalizace a velikost poranění, čas uplynulý od zranění, rozsah poškození tkání a jejich kontaminace nečistotou, infekce a dosavadní ošetření. Nezanedbatelnou roli hraje také celkový zdravotní stav pacienta, jeho stáří, charakter i temperament a v řadě případů je volba terapie ovlivněna pracovním využíváním zvířete a ekonomickými možnostmi majitele.

Velikost rány je pro majitele často hlavním kritériem, podle kterého určuje závažnost poranění a rozhoduje o přivolání zvěrolékaře. Ve skutečnosti však platí, že i poměrně velké a na první pohled nebezpečné rány lokalizované na pro hojení příznivých místech těla se mohou snadno vyřešit s velmi dobrým výsledkem a někdy jen malým přičiněním odborného i laického personálu a na druhé straně některá zpočátku nenápadná poranění se stávají příčinou trvalých funkčních následků a dokonce i ztráty koně. Příkladem prvně jmenovaných ran jsou poranění, která se nacházejí na krku, trupu, v ramenní či stehenní krajině. Pokud tyto rány postihují pouze kůži, podkoží a částečně svalové vrstvy, hojí se dobře a rychle i v případech, kdy není možné je zašít. Do druhé kategorie patří zejména poranění, která jsou lokalizovaná na končetinách mezi kopytem a hlezenním či zápěstním (karpálním) kloubem. Tady leží bezprostředně pod kůží životně důležité struktury, jako jsou šlachy, šlachové pochvy, velké cévy a nervy, klouby a jen slabou vrstvou tkání je chráněn kostní podklad. Navíc i poranění samotné kůže a podkoží se v této oblasti vyznačuje velmi špatnou tendencí k hojení a vytvářením bující tzv. granulační tkáně. Proto patří ošetření každého poranění v těchto oblastech do kompetence veterináře. Další skupinou poranění, která by měla být odborně posouzena, jsou rány na hlavě. Na rozdíl od koňských končetin se zde většinou velmi dobře hojí, a proto i hrozivě vyhlížející rány zvládne včas přivolaný veterinář vyřešit s velmi dobrým nejenom funkčním ale také kosmetickým výsledkem. Typickým příkladem rány vyžadující velmi pečlivou a erudovanou rekonstrukci je tržné poranění víček. Jeho zanedbání může vést k trvalému narušení funkce víčka a postupně způsobit poškození oka.

Doba, která uplynula od okamžiku zranění do jeho ošetření, je důležitým prognostickým ukazatelem. Obecně platí, že čím dříve je rána ošetřena, tím lepší jsou vyhlídky na její úspěšné zhojení. I když řadu ran lze dnes spolehlivě zašít i po několika dnech, včasné ošetření zabrání dalšímu znečištění, rozvoji infekce, nevratnému poškozování tkání a usnadní chirurgický výkon. Čas rozhoduje o životě nebo smrti nejenom při silném krvácení, kdy majitel zavolání veterináře neodkládá, ale také v  případech poranění kloubů, šlachových pochev či břišní a hrudní dutiny, která nemusí laik rozpoznat, a tak hrozí nebezpečí z prodlení.

Velkou měrou rozhodují o způsobu ošetření a rychlosti hojení příčina a charakter rány. Pro ošetření jsou příznivější řezná a sečná poranění vyvolaná ostrými předměty. Tyto rány jsou obvykle čisté, nepodléhají snadno infekci, tkáně v jejich bezprostředním okolí nejsou zhmožděné a mají nepoškozené krevní zásobení. Pokud tyto rány veterinář včas zašije, snadno se zhojí. Tržné rány způsobené hřebíky či ostnatým drátem jsou obvykle spojené s větším poškozením měkkých tkání (kůže, podkoží, svalovina), a proto vykazují poněkud větší náchylnost k infekci. Velmi nebezpečná jsou poranění vznikající uskřinutím končetiny mezi pevnými předměty nebo pokopáním, protože v těchto případech dochází k rozsáhlému zhmoždění měkkých tkání a vážnému porušení krevního zásobení. Podobná charakteristika platí i pro nepříliš časté kousné rány, u kterých je nutno počítat s vysokým rizikem infekce. Velmi záludná jsou bodná poranění, u nichž může být nevýznamné a snadno přehlédnutelné poškození kůže spojeno s porušením důležitých v hloubce ležících struktur a navíc s vysokou pravděpodobností zanesení a rozvoje infekce.

Barva, teplota, otok tkání, stupeň a druh znečištění jsou dalšími důležitými parametry při hodnocení rány. Signalizují eventuální zhmoždění tkání, poškození cévního systému i přítomnost infekce. Velký otok poraněné krajiny upozorňuje zpočátku na rozsáhlou traumatizaci, v pozdějších stádiích je spolu se zvýšenou lokální i celkovou teplotou projevem rozvíjející se infekce; snížená teplota a nafialovělá barva tkání ukazují na porušené krvení. Trusem a špínou kontaminované rány jsou spojeny i při důkladném ošetření s vysokým procentem rozvoje infekce.

Stáří a narušení celkového zdravotního stavu mohou nepříznivě ovlivnit hojení ran. Starší pacienti jsou více náchylní k infekci a procesy reparace tkání u nich probíhají pomaleji. Na rychlosti hojení se nepříznivě projevují současně se vyskytující celková onemocnění, jako jsou poruchy oběhového systému, nemoci jater, ledvin i hormonální abnormality. Negativně působí také podvýživa, nedostatek minerálních látek a vitamínů. Pokud je poranění spojeno se silnou ztrátou krve, vyčerpáním, otřesem mozku, je nutno věnovat prvořadou pozornost těmto problémům a slevit z optimálního způsobu ošetření vlastní rány či ho alespoň odložit na pozdější dobu.

Konečný efekt a způsob léčby závisí také na charakteru a temperamentu jedince. Při řešení velmi komplikovaných poranění (rány šlach, kloubů, plastiky rozsáhlých kosmetických či funkčních defektů) vyžadují velmi častou manipulaci s pacientem. Pokud je kůň agresivní nebo těžko zvladatelný, je pooperační péče, která bývá náročná na spolupráci, obtížná až neproveditelná.

Současné a budoucí využití koně se spolu s ekonomickými faktory také významně podílí na volbě vhodné terapie. U hříbat určených na prodej, u sportovních a dostihových koní je nutno zohlednit nejenom funkční ale také kosmetický výsledek ošetření, který obvykle není podstatný u zvířat chovných a pracovních.

Velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje nejenom rozhodování veterinárního lékaře o způsobu ošetření ale také výsledek celé terapie, jsou léčiva a první pomoc poskytnutá majitelem. V laické praxi stále oblíbené prostředky jako jodová tinktura, genciánová violeť, peroxid vodíku a antibiotické či antiseptické zásypy poškozují tkáně, zpomalují hojení a rány, které jsou jimi ošetřeny, často není možné optimálně vyřešit, tzn. zašít.

Základy ošetření ran a poskytování první pomoci

Přestože řešení většiny poranění má být úkolem veterináře, první pomoc by v naléhavých případech měl zvládnout i majitel či ošetřovatel. Lidé, kteří se o koně starají, se také běžně setkávají s drobnými oděrkami a poraněními, jejichž ošetření je součástí rutinní péče.

Silně krvácející rány vyžadují okamžitou intervenci zvěrolékaře a v některých situacích i bezprostřední pomoc ze strany majitele, který je odkázán na své schopnosti a eventuálně telefonicky získanou radu. Pokud nezbývá čas na jinou konzultaci než telefonickou, měl by majitel umět zodpovědět otázky týkající se místa, z kterého kůň krvácí, charakteru rány, změn v chování i celkovém stavu koně (vzrušení, apatie, neschopnost stát) a velikosti ztráty krve. Pro efektivní zastavení krvácení je důležité působit tlakem přímo na krvácející cévy a lokalizace rány je rozhodující pro způsob první pomoci. Rány na končetinách a případně na krku lze ošetřit provizorním tlakovým obvazem, podržení tamponády (např. čistý ručník) u klidného koně přímo v ráně je často jedinou možností pro zastavení život ohrožujícího krvácení v oblasti trupu či vnitřní plochy stehen. Méně závažné krvácení často zastaví tlak aplikovaný na poškozené cévy po dobu 5 minut. Určení ztráty krve bývá pro nezkušeného majitele obtížným úkolem. Naléhavost situace se nejlépe zhodnotí podle charakteru krvácení (doplňující informace pro veterináře jsou, zda krev z rány stříká, pomalu vytéká či jen odkapává, jak silný je její proud, který lze připodobnit tloušťce známého předmětu – tužce, stéblu slámy apod.), trvání krvácení a změn v jeho intenzitě i množství krve v okolí koně. Abnormality chování, které se často manifestují symptomy kolikových bolestí, mohou indikovat šok z nadměrné ztráty krve.

Pokud rána vznikla nabodnutím na vyčnívající předmět (větve stromů, kůly v ohradě), je vždy nutná její odborná revize. Je-li cizí těleso v ráně stále přítomné, nemělo by být odstraňováno před příchodem veterináře, který snáze posoudí závažnost poranění, možné zasažení v hloubce ležících tkání a komplikace spojené s jeho vyjímáním (např. přerušení velkých cév). Pokud je nutné přiložit na silně krvácející ránu provizorní tlakový obvaz, je lepší cizí předmět opatrně zlomit nebo přeříznout nad úrovní okolní kůže.

U traumat na končetinách, která vedou k silnému kulhání, se o urgentním přivolání zvěrolékaře obvykle nepolemizuje. Jestliže kůň postiženou končetinu nezatěžuje nebo se o ni v kroku jen zlehka opírá, je třeba ho až do odborného vyšetření udržet v naprostém klidu. V případech zlomenin kostí, přerušení šlach či vazů může i překonání poměrně krátké vzdálenosti do stáje vyvolat další vážné poškození tkání. Proto je obvykle preferováno ponechat zvíře na místě zranění. Pokud se kůň v okamžiku úrazu pohyboval volně nebo bezprostředně po něm utekl, stává se, že vystrašeného a zdivočelého pacienta není možné bez problémů chytit. V této situaci je potom lepší se ke koni nepřibližovat a počkat na příjezd veterináře. Je-li kůň ochoten udělat několik kroků, pomáhá veterináři telefonicky sdělená informace o změnách v zatěžování a předvádění končetin. Abnormální prostupování ve spěnkovém kloubu, zvednutí přední části kopyta či nastupování na zadní plochu spěnkového kloubu jsou jednoznačné příznaky přerušení šlach nebo vazů v oblasti prstu, která vyžadují rychlé ošetření kvalitním fixačním obvazem. Pokud přivolaný veterinář s touto situací dopředu počítá, může se na ni lépe připravit. Ze stejných důvodů usnadní první ošetření postřehnutí změn v úhlování kloubů, odchylek v ose končetiny a v konfiguraci jednotlivých krajin, které signalizují přítomnost zlomeniny.

Problémem, který komplikuje hojení ran především na končetinách nebo úrazů spojených s pádem zvířete, je znečištění. Pokud majitel řeší drobná tržná poranění bez asistence veterináře nebo chce při silné kontaminaci poskytnout účinnou první pomoc, je třeba ránu vypláchnout sterilním roztokem. Pro stáje s větším počtem koní lze jenom doporučit vybavení lékárničky několika litry infúzních roztoků (např. fyziologický roztok). Čistá voda není pro první ošetření ran vhodná. Je-li však sterilní roztok nedostupný, převáží výhody výplachu rány vodou nevýhody, které by vyplývaly z ponechání nečistot v ráně.

Jak už bylo řečeno, tradičně používané prostředky typu jodová tinktura, genciánová violeť a všechna léčiva v podobě zásypů brzdí hojení ran. Pro první pomoc u otevřených traumat pronikajících do podkoží a hlubších tkání, u kterých je optimální volbou terapie jejich zašití, však nejsou vhodné ani dnes oblíbené preparáty ve formě sprejů (Aureomycin spray, Nolvasan spray). Pokud bude ošetřování svěřeno veterináři, je proto lepší do jeho příchodu ponechat ránu bez lokální aplikace léčiv. Nejvhodnější způsob péče o drobná poranění, která lze chránit obvazem, spočívá v lokální aplikaci antibiotických či antiseptických mastí (Framykoin ung, Betadine ung aj.) a krytí sterilní gázou. Nedílnou součást terapie představuje u silně hnisajících ran ochrana kůže v jejich okolí. Pokud není denně pečlivě omývána a ošetřována ochrannou mastí (vazelína, Dermazulen, Pityol, Infadolan), vzniká velmi často nepříjemný a pro koně bolestivý zánět kůže.

Obvaz ran, především na dolních částech končetin, je důležitou složkou jejich ošetření a předpokladem úspěšného výsledku léčby. V současné době už neplatí názor, že rána potřebuje vzduch. Kvalitní obvaz ji totiž chrání před znečištěním, zabraňuje otokům, pohlcuje krev a sekrety produkované v ráně a snižuje nadměrný pohyb. Pro zhotovení obvazu u koně si nelze brát příklad z humánní medicíny. Obvazy u zvířat se, na rozdíl od lidí, přikládají podložené, tzn., že jejich nedílnou součástí je měkký podkladový materiál (obvazová vata), který zabraňuje otlačení končetiny. Obvaz vytvořený navinutím obinadla přímo na kůži může vyvolat velmi závažné poškození tkání a v extrémních situacích i jejich odumření. Proto je kromě případů naléhavé první pomoci (při život ohrožujícím krvácení může obvaz na krátkou dobu končetinu „zaškrtit“) lepší svěřit přiložení obvazu veterináři a eventuálně pro další každodenní péči pod jeho dohledem základy obvazové techniky zvládnout.

K lokálnímu ošetření rány patří v případě potřeby i celková terapie. Všechna otevřená poranění jsou kontaminovaná, starší rány je nutno považovat za infikované, a proto je třeba v odůvodněných případech zvážit nasazení antibiotik. Nejvážnější celkovou komplikací ran u koní je tetanus a tedy i u vakcinovaných zvířat je oprávněná aplikace ochranného séra. Podávání protizánětlivě a analgeticky působících látek, které utišují bolest, zmírňují otok postižené krajiny a zlepšují celkovou pohodu pacienta, je vhodné u rozsáhlejších traumat. Rozhodnutí o způsobu celkové léčby náleží vždy do kompetence veterináře. I když řada majitelů, trenérů a jezdců je především s analgetiky dobře obeznámena a některé nové preparáty není nutno aplikovat injekčně, mají tyto látky i nežádoucí vedlejší účinky.

Rány se u koní řadí k nejčastějším zdravotním problémům. Jsou příčinou starostí jak lidí, kteří o koně pečují, tak veterinárních lékařů. Majitelé, chovatelé a ošetřovatelé, kteří se dostávají do kontaktu s postiženým zvířetem nejdříve, představují první články řetězce, na jehož konci může, ale také nemusí, být opět zdravý kůň. Abychom se s druhou alternativou setkávali co nejméně, je zapotřebí nejenom kvalifikované pomoci zvěrolékaře nýbrž i odborného ošetření zajišťovaného majitelem.


Kde nás najdete

Vyhledávání

 

Kontaktní formulář

Kontaktní formulář 

pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná